Barvitius Viktor

(1834–1902)

* 28.3. 1834 Praha – † 9.6. 1902 Praha

Syn pokladníka u Buquoyů, mladší bratr architekta Antonína V. Barvitia, v letech 1849-1855 navštěvoval pražskou Akademii, ateliér Christiana Rubena a Eduarda Engertha.

Roku 1855 prohlížel a studoval umělecké sbírky ve Vídni, rok nato v Drážďanech a Lipsku.

Mezi lety 1857-1862 opakovaně pobýval v Mnichově, Augsburgu, Režně, Norimberku, Bamberku, Berlíně a v Drážďanech.

V období 1862-1865 zastával funkci korektora a knihovníka na pražské Akademii.

Roku 1865 získal roční stipendium do Paříže, kde se stal žákem Thomase Couturea. Ve Francii zůstal do konce roku 1868 a nějaký čas setrval u Soběslava Pinkase v Cernay-la-Ville.

V roce 1869 si znovu prohlédl vídeňské sbírky a také Mezinárodní výstavu v Mnichově. Cestami získal výjimečný přehled o evropském umění a na jeho základě v roce 1885 připravil instalaci sbírek v novostavbě Rudolfina. Po návratu do Prahy kreslil ilustrace pro časopisy a realizoval řadu nástěnných výzdob pro vily a reprezentační budovy, které stavěl jeho bratr (1870 Lannova vila, 1874 Šebková vila, 1879-1881 Gröbova vila).

Spolu s bratrem Antonínem založil podpůrný umělecký Spolek sv. Lukáše a v roce 1895 vydal jeho dějiny.

V letech 1877-1893 působil jako inspektor Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění (předchůdkyně dnešní Národní galerie v Praze) a roku 1889 vydal její první odborně zpracovaný katalog.

V roce 1896 vydal v edici Die österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild první historický přehled výtvarného umění 19. století v Čechách.

Jako malíř byl znamenitý pozorovatel, jeho realismus se obracel hlavně k zachycování atmosféry života ve městě (v Praze a v Paříži), soustředil se přitom na otázky světla a barvy.