Führich Josef

(1800–1876)

* 9. 2. 1800  Chrastava – † 13. 3. 1876 Vídeň

Původem ze severních Čech prožil Josef Führich většinu života ve Vídni. Byl činný v oboru nástěnného malířství, tabulových obrazů, kresby a grafiky. Maloval historické a náboženské náměty, v menší míře též portréty.

Od roku 1840 působil jako profesor na vídeňské Akademii. Základy malířského umění získal v dílně svého otce, chrastavského malíře a rytce Václava Führicha. Podporován Kristiánem Kryštofem hrabětem Clam-Gallasem vstoupil v roce 1819 na pražskou Akademii k Josefu Berglerovi.

Studia dokončil v roce 1825.

V letech 1827–1829 pobýval v Římě, kde se připojil ke skupině nazarénů a zúčastnil se poslední fáze freskové výmalby ve vile Massima spolu s Friedrichem Overbeckem, Johannem Veitem, Juliem Schnorrem von Carolsfeld a Josephem Antonem Kochem. Po návratu žil pět let v Praze, avšak v roce 1834 přesídlil do Vídně, kde s přestávkou v letech 1848-1851 setrval až do konce života. Zásluhou knížete Metternicha získal nejprve místo kustoda v galerii Akademie.

V roce 1840 byl jmenován profesorem Akademie ve škole historické kompozice, od roku 1851 byl profesorem mistrovské malířské školy.

V padesátých letech vytvořil své nejvýznamnější dílo, nástěnné malby pro novostavbu kostela v Altlerchenfeldu na předměstí Vídně. Za tuto práci byl povýšen do šlechtického stavu.

V roce 1875 byla na počest Führichova životního jubilea uspořádána ve Vídni velká retrospektivní výstava jeho díla. Malíř zemřel v následujícím roce jako vážený a ceněný umělec. Povahou své tvorby náleží Josef Führich k okruhu nazarénů. Jejich styl, založený na studiu italské renesance a zejména Raffaelovy malby, který přijal za svého pobytu v Římě, si podržel po celý život.

Jako hluboce věřící a oddaný katolík poldádal náboženský obraz za nejvyšší stupeň umění a podobně jako ostatní nazaréni vyjadřoval svůj životní postoj s opravdovostí a až naivní upřímností.